| Historie a současnost smíšeného pěveckého sboru Dvořák Zlín |
|
Smíšený pěvecký sbor Dvořák vznikl roku 1919 spontánní transformací několika spolků a hudebně-literárních sdružení, které v baťovském Zlíně působily již před první světovou válkou. Nové těleso se uvedlo tehdy populární zpěvohrou J. Illnera Kvas krále Vondry XXVI. a Audranovou operetou Loutka. Zároveň v téže době prokázal sbor své vyšší umělecké aspirace scénickým provedením opery V. Blodka V studni. Na sklonku dvacátých let se sbormistrem stává František Šmíd. Tato nepřehlédnutelná osobnost zlínského hudebního života dodala tělesu nejen patřičný profesionální přístup k prováděnému dílu, ale zároveň se starala o jeho širší začlenění do národního hudebního kontextu. V repertoáru jsou postupně skladby lehčích žánrů nahrazovány díly klasiků české hudby. Hojně byl uváděn a capelový repertoár z děl Dvořáka, Smetany, Křížkovského, Foerstera. Ve spolupráci nejprve s příležitostnými orchestry L. Krále a Dalibor a později s Orchestrálním sdružením spolku Dvořák opakovaně provedl Dvořákovy Svatební košile a výběr z Requiem, Smetanovu Českou píseň, Fibichovu Jarní romanci a další vokálně-instrumentální kante1ty. Sbor se postupně stal vůdčím činitelem zlínského hudebního života. Jeho činnost se ale neomezovala pouze na vlastní četná vystoupení. Stává se organizátorem hudebních akcí s prestižní účastí nejvýznamnějších osobností té doby, jako byl J. B. Foerster a J. Křička. J. B. Foerster dokonce sboru později věnoval jednu ze svých skladeb s názvem Potok. Ve třicátých letech spolek iniciuje vznik Městské hudební školy Dvořák, která se v následujícím desetiletí stává s počtem 621 žáků největší hudební školou v republice. Škola je po druhé světové válce transformována na Vyšší hudební školu a je přestěhována do Kroměříže. V těžkém období nacistické okupace se i přes určité ochromení dařilo pokračovat v činnosti koncertní i organizační. Na sborem pořádaném festivalu Český hudební máj v roce 1940 vystoupila Česká filharmonie v čele s dirigentem Václavem Talichem. Dále je v této souvislosti třeba zmínit Zlínské hudební neděle a Večery české hudby, na kterých se sbor provozováním českého repertoáru pokoušel pozvednout národní sebevědomí. Po ukončení druhé světové války nastává období velké euforie, kdy sbor v sezóně 1945-1946 vystoupil celkem 48 krát. Na repertoáru sboru se objevila nová díla jako Dvořákovo Stabat Mater a Janáčkova kantáta Amarus. Od nástupu totalitní éry až do konce šedesátých let se sbor jako veřejně činné těleso musel zapojovat do tehdejších kulturně-politických akcí, s čímž mnozí členové nesouhlasili a ze sboru raději vystoupili. V roce 1968 se Dvořák stává součástí Státního symfonického orchestru Gottwaldov. Nastává doba nového rozkvětu. Spolupráce s filharmonií umožňuje sboru seberealizaci při provádění náročných vokálně-instrumentálních děl v do té doby nebývalém rozsahu. Na abonentních koncertech se objevila Beethovenova IX. symfonie, Dvorákovo Te Deum, Orffova Carmina Burana, Pucciniho Messa di Gloria a mnohá jiná. Po uvedení České mše vánoční J. J. Ryby se toto posluchačsky vděčné dílo stalo sborovou každoroční tradicí. V letech 1968-1981 Dvořák opakovaně účinkoval na Pěveckých slavnostech Jihomoravského kraje. K pravidelné činnosti patřila vystoupení na výchovných koncertech filharmonie i vlastních. Změna společenských poměrů po listopadu 1989 přinesla nové možnosti také sboru Dvořák. Těleso se organizačně osamostatnilo a od roku 1993 vystupuje pod současným názvem "Smíšený pěvecký sbor Dvořák, Zlín". Spolupráce se zlínskou filharmonií však přerušena nebyla, došlo dokonce k jejímu prohloubení. Tak jako mnoho podobných těles začal i Dvořák ve zvýšené míře věnovat pozornost duchovní hudbě. Za všechny jmenujme Bachovy Matoušovy pašije, Haendlova Mesiáše a Requiem G. Verdiho. Konečně bylo také možno bez omezení provádět kantáty Bohuslava Martinů. Díky novým možnostem začíná Dvořák hostovat na četných zahraničních turné. Navštěvuje družební města ve Francii, Polsku a Belgii. Při budapešťském provedení Beethovenovy IX. symfonie spoluúčinkoval sbor s dalšími 800 pěvci před padesátitisícovým publikem. V roce 1998 začíná Dvořák každoročně vystupovat na festivalu Savojské léto ve francouzských Alpách. Za spoluúčasti ruského orchestru Andreje Galanova se francouzské veřejnosti představuje v Requiem a Korunovační mši W. A. Mozarta, Gounodově Cecilské mši, Brahmsově Německém Requiem, Dvořákově Stabat Mater a v dalších oratorních dílech. V tomto období se ustálila struktura jednotlivých hudebních sezón. Stěžejními body se ve spolupráci s Filharmonií Bohuslava Martinů stávají koncerty vánoční, velikonoční a k Památce zesnulých, samostatně pak příprava a realizace francouzského turné. V roce 2004 je dílem pro neshody, dílem pro neodpovídající početní stav členské základny ukončena spolupráce s FBM. Proces transformace sboru v těleso komornějšího rázu při zachování navyklých vysokých nároků v současné době intenzivně probíhá.
|